Lokeťáci OSOBNĚ: Anička Robová – šest míst, která jsou „moje“

V Lokti jsem za 28 let nežila pouze 5 měsíců, kdy jsem byla na Erasmu. Je to opravdu můj domov, který mám zarytý v srdci... kde jsem vyrostla, kam jsem se vracela během studia, kde jsem obklopena rodinou a přáteli a kde jsem se nakonec rozhodla i zrealizovat své sny. 📍 1. Kousek Lokte Můj sen jsem pojmenovala Kousek Lokte. Chtěla jsem tvořit něco, co je na Loket navázané. A nebylo to od začátku bistro. Před asi 6 lety jsem začala vyrábět autorské suvenýry s ilustracemi Lokte a později také šperky s květinami nasbíranými přímo tady. Chtěla jsem vytvářet věci, které nebudou jen „z Lokte“, ale skutečně si v sobě ponesou kousek tohoto místa. Před dvěma lety jsme s partnerem v Hradní ulici vybudovali bistro Kousek Lokte. Mělo to být místo, kam si rádi zajdou i místní a kamarádi. A pro mě je nejhezčí, když se během dne opravdu zastaví Lokeťáci, prohodíme pár vtípků, a dozvíme se, jak se komu daří. Ideální scénář, který se dost často opakuje, je ten, kdy v našem malém bistru u všech stolů sedí místní a během oběda si povídají všechny stoly dohromady. Vlastní podnik mi zároveň ukázal, kolik práce, času a energie stojí za malými provozovnami, které ve městě fungují. Přála bych si proto, aby město s podnikateli co nejvíc komunikovalo a vnímalo je jako partnery. Malé podniky jsou sice službou pro turisty, ale jsou i součástí každodenního života města a pomáhají mu zůstat živým. 📍 2. Místa, kde jsem žila Moje rodina žije v Lokti už poměrně dlouho. Základnu máme v Nádražní ulici, kde vyrůstala moje maminka se sourozenci. Já jsem s rodiči bydlela do sedmi let na ostrově, deset let v Nadlesí, později také na sídlišti ve Sportovní a v Hradní ulici hned pod náměstím. Zažila jsem tak Loket z několika dost odlišných perspektiv. V Nadlesí ani na ostrově už hodně dlouho nebydlím, takže nechci hodnotit, jak se tam dnes žije nebo co by se tam mělo měnit. Připomínají mi ale, že k Lokti patří i jeho méně fotogenické části. A právě tuhle jeho obyčejnější tvář mám ráda. Loket je především město, ve kterém máme své domovy, práci, přátelství, lásky a starosti. Každá jeho část má něco jiného a každý Lokeťák má také jiné potřeby. 📍 3. Náměstí – a co je za ním Když člověk pracuje přímo v historickém centru, vnímá turistickou sezonu trochu jinak. Jsem samozřejmě ráda, že lidé chtějí Loket navštěvovat – cestovní ruch k našemu městu patří a pro řadu místních podniků je důležitý. Zároveň ale každý rok vidím, jak obrovské množství návštěvníků projde pořád stejnou trasu: náměstí, hrad a zase pryč. Často ani nevědí, proč se tu zdržet déle, zůstat na víc nocí nebo co všechno se tu dá vidět. 📍 4. Loketské lesy, louky a jiná zákoutí Kdybych měla vybrat jedno místo, kam chodím odpočívat, asi bych ho vybrat nedokázala. S pejskem jednou jdeme ke splavu, jindy na Robič, k Supímu potoku, do Dvorů nebo prostě někam do lesa. Možnost během pár minut zmizet z centra a být v přírodě je jedna z věcí, které bych za život ve větším městě měnila jen těžko. Asi i proto, že jsem vyrůstala na kraji Nadlesí, u lesa, a příroda byla vždycky přirozenou součástí mého života. Takže moje čtvrté místo vlastně není jedno místo. Je to sluníčko, pes a kus loketské přírody kolem. 📍 5. Hrad Hrad mám samozřejmě s Loktem spojený odmalička, ale trochu jinak než jen jako jeho hlavní dominantu. Jako malé děti jsme se tam dostávali všichni poměrně často, ať už s rodiči, s knihovnou na Noci s Andersenem nebo se školou. Tehdy pro mě byl místem magickým, tajemným, pohádkovým. V pubertě jsme tam chodili na koncerty různých undergroundových kapel a právě na tyhle večery vzpomínám s láskou. Líbilo se mi, že hrad nebyl jen památkou a turistickým cílem, ale místem, které dokázalo žít i úplně jiným způsobem, v jinou denní dobu. Nečekám, že se na něj vrátí stejné koncerty jako před patnácti lety – doba i místo se samozřejmě mění. Ale obecně bych si přála, aby kultura v Lokti zůstala pestrá a našlo se v ní místo i pro menší, alternativní a trochu odvážnější akce. Kultura nemusí být vždycky pro všechny. Někdy je právě dobře, když je něco trochu jiné a najde si svoje menší nebo větší publikum. O tom ostatně umění je. A jsem ráda, že loketská knihovna na tohle nezapomíná. 📍 6. Loketské hospůdky Možná trochu netradiční poslední zastavení, ale k „mému“ Lokti prostě patří i místní hospůdky. Jsou to místa, kde jsem zažila spoustu večerů s přáteli, poznala nové lidi, vyslechla spoustu příběhů z dávné i nedávné historie Lokte a odkud jsem nejednou odcházela v hodinách, kdy je Loket snad úplně nejkrásnější. Na malém městě hospoda není jen místo, kam si člověk zajde na pivo. Je to místo setkávání, kde se probírá život i dění ve městě, potkávají se různé generace a vznikají přátelství, vztahy a občas i dobré nápady. Proč kandiduji Nejsem člověk, který by měl potřebu vyjadřovat se ke každému tématu nebo snad tvrdil, že zná řešení všech problémů města. Loket je ale od narození můj domov. Žila jsem v několika různých částech města a dnes tu s partnerem podnikám. A protože tu chci žít i dál, není mi jedno, jakým směrem se bude město ubírat. Nejblíž mám k tématům místního podnikání, kultury, komunikace a vizuální podoby města. A hlavně je pro mě důležité, aby se o Loket starali lidé, kterým na něm skutečně záleží.